Festival ženského nového cirkusu Fun Fatale

Czech (CS)English (UK)

Ani divadlo, ani tanec, ani pantomima… ale nový cirkus!

Nový cirkus byl poprvé pojmenován jakožto svébytný umělecký druh ve Francii. Stal se součástí francouzské národní kulturní identity a velmi žádaným uměním. Byl natolik inspirativní živou uměleckou formou, že začal spontánně pronikat do okolních evropských zemí. Dnes se svébytnou podobou nového cirkusu můžeme setkat na většině území Evropy, také v Kanadě, USA, Austrálii i Kolumbii.

Charakteristika nového cirkusu je ve většině případů zhuštěná do zjednodušující fráze: nový cirkus se vyznačuje především syntézou uměleckých žánrů a druhů. Touto vlastností se vyznačuje ale většina druhů performativního umění. To, co je novému cirkus vlastní, je bezpodmínečná přítomnost jedné určité výrazové složky - cirkusu. Cirkusem zde rozumíme všechna cirkusová umění, jejich jednotlivé disciplíny i různé stupně náročnosti. Jednoduše lze říci, že tak jako v divadelním představení jeho tvůrci pracují s nejrůznějšími výrazovými prostředky (slovo, pohyb, tanec, světlo, hudba, scénografie), novocirkusoví tvůrci to dělají stejně, jen jako základní výrazový prostředek si vezmou na pomoc různé cirkusové disciplíny.

Nemůžeme přímo říct, že se nový cirkus postupně vyvinul z cirkusu tradičního. Ale bez tradičního cirkusu by nový zajisté neexistoval. Nový a tradiční cirkus od sebe neodlišuje toliko provedení cirkusové disciplíny, ale spíše její využití. V novém cirkusu se jednotlivé disciplíny využívají jako výrazové prostředky k zobrazování. V tradičních cirkusech je cirkus ukazován jako cirkus – virtuózně provedený a choreograficky líbivě sestavený neobvyklý fyzický pohyb. V novém cirkuse naopak artistický pohyb odkazuje k něčemu jinému než k pohybu samotnému.

Nicméně vlastnost, která diváky na cirkuse přitahuje nejvíce, zůstává obsažena jak v cirkuse tradičním, tak i novém. Je jí „cirkusovost“, to znamená, že artista na daném místě a v danou chvíli předvádí riskantní fyzický výkon. Doslova před zraky diváků ukazuje skutečnost, kterou je reálné a všudypřítomné riziko.

Stejně jako taneční nebo divadelní inscenace, i inscenace novocirkusová má svou dramaturgickou koncepci, choreografickou kostru nebo režijní vedení. Inscenace nového cirkusu mohou a nemusí obsahovat příběh. Často je tématem abstraktní motiv nebo jen emoce. Tématem může být dokonce samotný cirkus ve své čisté fyzické podobě. V některých inscenacích se mluví, v jiných zase mlčí. Někteří artisté využívají jen jedné cirkusové disciplíny (např. Les Colporteurs), další jich používají hned několik (např. Cirkus Cirkör). Někteří mají hudbu živou, jiní reprodukovanou, ostatní nepoužívají hudbu vůbec. Některé soubory hrají v divadle, jiné ve stanu a další zase pod širým nebem. Krátký výčet těchto vlastností dokazuje, že nový cirkus je ve své tvorbě uměním svobodným a proměnlivým.

Nemůžeme jednoznačně říct, co nový cirkus je, anebo není. Nicméně je uměním, které snese hodně, má-li autor nebo autorka inscenace nového cirkusu pro cirkusový pohyb patřičný cit, porozumění a pokud v něm vidí víc, právě než jen pohyb.

 

Veronika Štefanová (autorka je teatroložka a publicistka, působí v CIRQUEON – Centru pro nový cirkus a na Katedře divadelní vědy FFUK).

 

Parnerské weby

 

www.mlejn.cz  l  www.vzdusna-akrobacie.cz  l  www.cirkusmlejn.cz